Jooo, Terez 🙂
Vzhůru do nekonečna a možná ještě dál 🙂

Zajmavá úvaha. Klidně to může být o tom, co píšeš – že potřebuješ objevit něco nového. Je normální, že se pohled na svět mění a s ním i věci, které nás baví. Některé vydrží hodně dlouho, jiné se vracejí, některé jsou krátkodobé. Mě pomáhá všímat si toho, jak se v dané aktivitě cítím. Zkoumat.
Taky dost pomáhá zvídavost a schopnost jít do hloubky. Nacházet nové věci v těch starých. To, že jsem něco dělal tisíckrát neznamená, že je to rutina. Rutina je taky jenom úhel pohledu 🙂

Moc díky za pohled, Lindo 🙂
Myslím, že bych dneska nepodnikal, kdybych v jisté době nebyl slepej a naprosto nevěděl, do čeho jdu. Já věřím, že s následky se člověk vždycky porovná, protože pak už musí :). Tím nerozporuji rovnováhu, ba naopak. Je to o balancu, který má každý trochu jinak. Jen mám někdy pocit, že ho má řada lidí spíš na straně bezpečí.

Ahoj,
nejsem si moc jistý, co je cílem tvého komentáře. Trochu to působí, že potřebuješ být v opozici a přesvědčovat (koho?) o tom, že jsou věci jinak. Já si nenárokuju právo na pravdu :). Uvědomuji si, že pro řadu lidí je to-do list aktuálně nejlepší dostupná možnost. Nabízím alternativní úhel pohledu, aniž bych hodnotil, co je lepší nebo horší. Stejně bude každý dělat to, co uzná za vhodné a je to tak správně :))).
Mě prostě jen baví nabízet alternativy, protože když máš víc možností, můžeš si vybrat tu, která je pro tebe užitečná.

A mít věci hotové je fajn, bohužel je to jednom ten prchavý orgasmus, než se jdeš hnát za něčím dalším (sám jsem si touhle fází prošel). To co v tom pro mě chybí, je mistrovství. Hloubka. To, že se v něčem konzistentně zlepšuješ. To prostě hromada odškrtaných úkolů nezajišťuje. Přitom právě zkušenost učení se a neustálého růstu je spojená s dlouhodobým štěstím, což potvrzuje řada výzkumů. Jinými slovy – ten krátkodobý orgasmus, když něco dokončíš, tě neudělá dlouhodobě šťastným :).

Nicméně respekt tvému pohledu, díky za sdílení. Každému, co jeho jest 🙂

A proč je skvělé mít „věci hotové“? Protože je to sakra skvělej pocit, když od nuly něco vytvoříte a pak se díváte, jak to funguje nebo jak to vypadá. To-do listy nebo onen mindset „mít věci hotové“ není špatně. Důležité je, jaký má člověk obecně přístup v časech potom. Někteří z nás si užijí ten orgasmus a extázi z dokončené funkční věci, dají si oddech a pak se po načerpání energie vrhnou do dalšího, třeba ještě divočejšího projektu.

A i když se na to podívám z pohledu zaměstnance, který plní to-do list proto, aby měl ten den hotovo a aby mohl jít domů/za koníčkem/za rodinou nebo dělat cokoli jiného, je to vlastně taky v pohodě. Ukončení činnosti vede k přesunu k další. To, jakým způsobem se toho zhostíme, je na nás. A jsme vůbec oprávněni toto hodnotit? Jestli těm lidem vyhovuje být v tom životním stereotypu, tak ať. I takoví jsou potřeba. Nemůžeme být všichni manažeři, vedoucí projektů apod. Potřebujeme i tu výkonnou moc pod námi, která je tvořena lidmi, kteří nemají potřebu se dále posouvat. Teď se dostávám trochu mimo téma a nestíhám proud vlastních myšlenek :-D… Prozatím stačí :-).