Žádné produkty v košíku.
Produktivita, Týden, Ze života kouče
Proč už nevěřím na to-do listy
03
Bře
Bře
Jak souvisí to-do listy s lidskou spokojeností a proč budete mít takzvaný “klid” teprve v hrobě. Bez nadsázky.
Tento týden jsme s jedním mým hráčem probírali dosavadní společné úspěchy. Věnuje se vedení firmy a beze sporu dělá pokroky. Na naší poslední schůzce pronesl zajímavou věc: “No, tak ještě nastavím tohle a pak už tě nebudu potřebovat.” Po očku se na mě podíval, jako by čekal reakci jak od zhrzené ctitelky.
Se zájmem jsem nadzvihl obočí a prohlásil: “To je super.” A nechal ho v lehce překvapeném tichu.
“Víš, hrajeme spolu od začátku pro to, abys věci zvládal sám. De facto jsi mě nepotřeboval nikdy – spolupracujeme, protože oba chceme a protože ty díky mě dosahuješ rychleji lepších výsledků. Je úplně v pohodě, že vyhraješ i tuhle hru a dosáhneš toho, co jsi chtěl.” Pokračoval jsem po chvíli. Můj klient přitakával. Pak jsem se zpetal: “Co bude potom? Myslím další level.” Ticho. Jen myšlenky jakoby za jeho zorničkami ještě zrychlily.
21 týdnů osobního růstu – stahujte nyní zdarma!
Knížka obsahuje 21 příběhů pro váš osobní rozvoj.
Mentalita “mít to hotovo”
Tento můj hráč uvažoval až do naší poslední schůzky v módu “chci to mít hotovo”. Nutno říci, že v tomto mindsetu vězí velká spousta lidí. Jen se rozhlédněte kolem sebe a poslouchejte, všímejte si. Až dosáhnu x, tak bude všechno v pohodě. Jo, a taky už bych chtěl mít konečně klid. A ve chvíli, kdy budu mít y, tak se nebudu už muset snažit. Tyhle a další věty můžete slyšet velmi často. Všechny vedou k jedinému cíli – mít něco hotovo.
Jenže to dost dobře nejde. Život přináší neustále nové dny, nová pokušení a nové příležitosti. A tak, pokud dosáhnete x, přijde y a po něm zet. Přijde vyšší level hry. Nové aktivity, nové výzvy. Někdo by je nazval novými starostmi, ale to je jen o úhlu pohledu. Touto optikou vypadá snaha “už mít jednou provždy pokoj” legračně. Je to jako snažít se mít hotový život. A pak co? Lidi, co mají hotový život, jsou mrtví. I když někteří z nich ještě dýchají.
Jak s tím souvisí to-do listy
Přístup k životu si vybíráme každý sám. Když už si vybereme, tak se náš přístup projevuje všude. Na každodenní bázi i při plánování našich dalších kroků. Typickou ukázkou mentality dokončování jsou to-do listy. Na první pohled se jedná o užitečný nástroj. Dokonce existuje celá řada aplikací, která umožňuje tento klam ještě více sofistikovat a udělat z něj vyšší dívčí. Jenže ve skutečnosti jsou to-do listy past.
Fungují na principu “chci to mít hotovo.” Jakmile si nějaký začnete psát, je to jako když začnete kouřit. Zpočátku máte pocit, že to máte pod kontrolou. Pak si namlouváte, že vám to pomáhá. Nakonec se dostanete do fáze, kdy vás to-do list frustruje stejně, jako frustruje kuřáka cigareta. Jenže si to nikdy nepřiznáte, stejně jako si to nepřizná řada kuřáků. Den co den si sedáte k nekonečnému seznamu úkolů a snažíte se je dokončit.
Den co den se vám to nedaří. Přesto v sobě pěstujete víru, že když seznam odškrtáte celý, nastane klid, mír a pohoda. Představa, že to všechno doděláte, je lákavá jako jahodová tříšť uprostřed léta. Je to lež. Legendy vyprávějí o pár lidech, kteří odškrtali svůj to-do list až do konce. A víte, co se stalo? Napsali si na něj další věci. Ongoing frustration forever.
Nekonečná cesta
Faktem je, že nikdy nedokončíme všechny věci. Dost často se na seznamech úkolů nachází i takové, které za dokončení prostě nestojí. Když přijmeme myšlenku, že nikdy nedokončíme všechno a nikdy nebude úplně klid, zbývá jediné. Zamyslet se nad tím, co chcete opravdu dělat v čase, který máte k dispozici. Co chcete dělat dlouhodobě. Co chcete dělat, aniž byste se to snažili dokončit.
Přemýšlet tímto způsobem může být nové, nezvyklé a nekomfortní. Ale stojí to za to. Můj hráč ze začátku příběhu došel k tomu, že vlastně za měsíc nemá v úmyslu začít stagnovat na zbytek života. Že vlastně bude růst i nadále. K výsledkům, o kterých doposud ani nepřemýšlel.
Jaké máte zkušenosti s dokončováním věcí vy? A co říkáte na to-do listy? Chcete mít “už konečně klid”? Podělte se o svůj komentář.
A sdílejte prosím tento článek. Zlepšíte tím náladu v městské části Královo pole. Fakt.
Asi to vezmu moc prakticky, ale v některých případech jsou to-do listy naprosto žádoucí, aby další den na nich mohly být věci další, které je potřeba udělat. Viděl jsem to teď na bráchovi, když předělával bar. Jaký byl cíl? Ano, mít předělaný bar hotový. Proč? Aby v něm mohli dál pracovat a aby to mohlo fungovat jako bar. Několik více to-do listů, teď uvažováno hodně abstraktně, mohou dohromady tvořit celou CPM analýzu, která prostě JE POTŘEBA, aby některá díla byla dokončena. Brácha jich měl za těch několi měsíců bambilion.
A proč je skvělé mít „věci hotové“? Protože je to sakra skvělej pocit, když od nuly něco vytvoříte a pak se díváte, jak to funguje nebo jak to vypadá. To-do listy nebo onen mindset „mít věci hotové“ není špatně. Důležité je, jaký má člověk obecně přístup v časech potom. Někteří z nás si užijí ten orgasmus a extázi z dokončené funkční věci, dají si oddech a pak se po načerpání energie vrhnou do dalšího, třeba ještě divočejšího projektu.
A i když se na to podívám z pohledu zaměstnance, který plní to-do list proto, aby měl ten den hotovo a aby mohl jít domů/za koníčkem/za rodinou nebo dělat cokoli jiného, je to vlastně taky v pohodě. Ukončení činnosti vede k přesunu k další. To, jakým způsobem se toho zhostíme, je na nás. A jsme vůbec oprávněni toto hodnotit? Jestli těm lidem vyhovuje být v tom životním stereotypu, tak ať. I takoví jsou potřeba. Nemůžeme být všichni manažeři, vedoucí projektů apod. Potřebujeme i tu výkonnou moc pod námi, která je tvořena lidmi, kteří nemají potřebu se dále posouvat. Teď se dostávám trochu mimo téma a nestíhám proud vlastních myšlenek :-D… Prozatím stačí :-).
Ahoj,
nejsem si moc jistý, co je cílem tvého komentáře. Trochu to působí, že potřebuješ být v opozici a přesvědčovat (koho?) o tom, že jsou věci jinak. Já si nenárokuju právo na pravdu :). Uvědomuji si, že pro řadu lidí je to-do list aktuálně nejlepší dostupná možnost. Nabízím alternativní úhel pohledu, aniž bych hodnotil, co je lepší nebo horší. Stejně bude každý dělat to, co uzná za vhodné a je to tak správně :))).
Mě prostě jen baví nabízet alternativy, protože když máš víc možností, můžeš si vybrat tu, která je pro tebe užitečná.
A mít věci hotové je fajn, bohužel je to jednom ten prchavý orgasmus, než se jdeš hnát za něčím dalším (sám jsem si touhle fází prošel). To co v tom pro mě chybí, je mistrovství. Hloubka. To, že se v něčem konzistentně zlepšuješ. To prostě hromada odškrtaných úkolů nezajišťuje. Přitom právě zkušenost učení se a neustálého růstu je spojená s dlouhodobým štěstím, což potvrzuje řada výzkumů. Jinými slovy – ten krátkodobý orgasmus, když něco dokončíš, tě neudělá dlouhodobě šťastným :).
Nicméně respekt tvému pohledu, díky za sdílení. Každému, co jeho jest 🙂
Ahoj, super článek, souhlasím. Taky jsem dlouho žila v orientaci na výsledek – na ukončení činnosti, ale uvědomila jsem si, že mě to vždy úplně vtáhlo do rozjetýho kola. Protože pak když jsem měla hotovo, tak jsem si říkala: ,,A co teď? A co teď?“ Popravdě jsem si tu činnost vůbec neužívala, cítila jsem se znuděně a hlavně ABY TO UŽ BYLO! Nyní se snažím orientovat na proces, protože ten je mnohem důležitější a snažím se opravdu vtáhnout do děje té činnosti (možná to souvisí s flow). To-do-list používám, ale každý den si píšu nový podle toho jak to vidím a cítím.