Jak prodat zodpovědnost pro hrst dolarů (snadno a rychle)

Lidé jsou veskrze dobří. Záleží na tom, které a jak dlouho si ve svém životě tolerujete. Pokud podnikáte, vážíte si daného slova anebo jste neuvěřitelně zvídaví, bude příběh tohoto týdne právě pro vás. Je to něco jako příchuť na míru. Tak si to vychutnejte.

Začalo to tím, že mě oslovila nová hráčka. Říkejme jí paní Há, zní to skoro stejně dobrodružně jako Em z Rychlých šípů. Jelikož téma mi bylo blízké (vedení týmu lidí, vyjednávání s investorem a dosahování nemožného – taková ta klasika), kývl jsem na první hodinu. Posléze jsme se dohodli na délce a intenzitě spolupráce. Tehdy to přišlo.

“Víš, Honzo, já ty peníze na platbu budu mít až na začátku května,” prohlásila Há s prosbou v hlase. Aby bylo jasno, u mě se služby vždy předplácejí. Tentokrát se mi ale v hlavě ozval tichý hlásek: “To je za dva týdny. Stejně tě to téma baví. Buď zase chvíli člověk, jo?” Nemám ten hlas úplně rád. Kdyby měl nějakou podobu, tak by k ní patřily dlouhé vlasy, kalhoty do zvonu a joint zapíchnutej do kytky za uchem. V ruce by tenhle vnitřní hlas držel transparent vyzývající k tomu, aby lidi víc souložili a hulili a na tváři by mu pohrával nepřítomný úsměv. A byl by švorc.

“Drž se pravidel, mladej. Víš, jak to chodí, ne?” Ozval se v mé mozkovně hned v zápětí druhý hlas. Tenhle byl cynický jak nadehtované pražce a ležérní jak John Wayne v nejlepších letech. Zněl jako tělocvikář, co už po tisící sleduje obézní dítě, jak se snaží udělat kotoul. Nadřazeně a pobaveně.

Chvíli jsem nechal cynika s hipíkem, aby se dohadovali. Stejně jsem už byl rozhodnutý. Dělám svoji práci proto, že mě baví a vidím v ní smysl. Peníze jsou až na třetím, čtvrtém místě. Domluvil jsem se s Há na pozdější platbě a pustili jsme se do koučování.

Šeherezáda hadra

O dva týdny později mi přišla upomínka, že faktura je po splatnosti. Vytočil jsem telefon a zavolal Há. V hlavě mi znělo tiché a cynické “haha” a taky jedno hipíkovské “promiň”. Nicméně já nerad dělám závěry předem. Há byla do telefonu celá špatná, protože jí ještě nepřišly peníze, které fakturovala někomu jinému. A tak jsem posunul splatnost a domluvili jsme se na termínu, kdy mi dá vědět.

Když nadešel den D, nestalo se nic. Když jsem volal já, nestalo se nic. Možná jste takovou situaci zažili. Je to skvělá příležitost k tomu, dělat si domněnky. Já už po zkušensotech zůstávám v klidu. Proto jsem počkal dva dny a pak se s Há znovu spojil. Pokud čekáte spoustu omluv a výmluv, máte pravdu. Šeherezáda měla tisíc pohádek a já myslím, že Há jich má ještě třikrát tolik. Jenže se mi nechtěly poslouchat a tak jsem ji jemně přerušil.

“To je v pohodě. Tady totiž vůbec nejde o peníze.” Uklidnil jsem ji. “Tady jde o tvůj přístup. Tys mi dvakrát něco slíbila a něco nedodržela. Chováš se k naší spolupráci nezodpovědně. Chováš se nezodpovědně k sobě. A tento přístup ve spolupráci se mnou prostě není možný. Takže jsou dvě možnosti. Buď ho změnit anebo se rozloučit.” Koukala na mě jako srnka, kterou neodbytně lapil kamion do dálkových světel. Tak jsem si přisadil: “Víš, jak děláš něco, tak děláš všechno. Takže to ber jako první krok ke změně celého tvého života.”

Tvoje výmluva je důvod proč začít

Há tehdy začala plakat. Bylo to ve čtvrtek ráno a jí se po tváři koulely slzy jako hrachy. Padaly do kafe a na její vyumělkované nehty. Uvědomila si, jak často se jí opakuje vzorec chování “slíbím, chci dodržet, ale nedodržím atd.” Jak se každý den dostává do frustrace díky tomu, že slíbí spoustu věcí, které ani nemůže splnit. Poslední, co mi slíbila, bylo, že svůj přístup změní – s mojí pomocí. Brzy se máme vidět, tak uvidím, jak vážně to myslela.

Já jsem se z celé situace naučil dvě věci. Potvrdilo se mi, že pokaždé, když mi někdo pojmenuje důvod, proč nechce / nemůže začít s koučem, pojmenovává tím i to, na co by nejvíc potřeboval koučovat. Možná to tak skutečně je – možná je každá naše výmluva ve skutečnosti jen důvodem, proč se o to víc chtít posunout kupředu.

A take jsem se utvrdil v tom, že nehodlám poslouchat ani cynika, ani hipíka. Pravidla jsou velmi důležitá, ale nenechám je, aby převálcovaly lidskost, kterou si tak cením. Teprve, když někdo pravidla poruší a začne se chovat nezodpovědně, zakročím. Ačkoliv je za každým lidským chováním dobrý úmysl, nenechám nikoho vlastní nezodpovědností bořit můj svět. Lidé jsou totiž veskrze dobří. Ale je na vás, jaké a jak dlouho si ve svém okolí tolerujete.

Jaké máte zkušenosti vy? Co na vás z článku dýchlo? Přidejte svůj díl do diskuze. Zodpovědně, prosím.
A pokud se vám tohle čtení líbí, sdílejte ho s někým fajnovým. Zodpovědněně :).