Každý pátek máme setkání s týmem, které věnujeme pokecu a rozvoji nás samotných. Tentokrát přišlo téma, které leckomu zmrazí krev v žilách a otřese egem jako starým uschlým stromem. O to důležitější je o něm mluvit.
Často se setkávám u svých hráčů (ale i u sebe, jen si to přiznej) s tím, že mají v osobní historii ukryté věci, na které nejsou hrdí. Kdo by taky neměl pár kostlivců, které si pečlivě střeží jako sbírku figurek z kinder vajíček. Dost často jsou ale tyto věci tabu. Nemluvíme o nich, protože s nimi máme spojené negativní emoce.
Tak to může někdy vypadat, že před přáteli i před sebou samými lovíme jenom ty cool zážitky z dovolených, podnikatelské úspěchy a historky, kde jsme za hrdiny. Stop.
Osobně jsem přesvědčený, že každý z nás má taky solidní sbírku fuckupů a pádů. Sbírku činů, která je společensky hůře přijatelná a rozhodně prý nepatří na odiv ostatním. Jenže schovávání se před vlastním stínem má vedlejší účinky, že by se jich zalekli i výrobci pesticidů.
Nepřijímáš historii, nepřijímáš sebe
Možná i vy máte věci, na které nechcete ani vzpomínat, natož abyste se o nich bavili s někým dalším. Chtěl bych vás pozvat k tomu, abyste začali dělat pravý opak. Pokud totiž negativní události odmítáte, hromadíte si dlouhodobě bolest s nimi spojenou. Sbíráte emoce, které vás brzdí, jako úroky na investičním účtu. Hromadí se a složený úrok tisíců drobných negativ si jednoho krásného dne vybere svou daň.
Třeba v tom, že nebudete schopni vytvářet některé vztahy. V tom, že nějakou malou část sebe pořád nebudete mít rádi. No jo, jak ale chcete vytvářet něco kvalitního do budoucna, když jste se ještě nesrovnali s tím, co bylo dřív? Tohle úsilí už zkoušeli jiní před vámi a většinou to skončilo u větrných mlýnů.
Mluvení pomáhá
Slovy tvoříme svoji realitu. Proto je podle mě nutné, abychom mluvili o svých fuckupech. O chybách, které jsme udělali, a které nás mrzí.
Díky tomu, že o dané věci začnete mluvit, ji začnete přijímat. Klidně o ní můžete mluvit sami. Nahlas. Pak se odvážíte a řeknete ji někomu dalšímu. V tu chvíli se odehrává zázrak. Čím víc o dané věci mluvíte, tím víc jste s ní v pohodě. Až jednoho dne je veškerá tíže dané události pryč.
Najednou víte, že je to ok. Najednou vám nic nebrání jít dál a zařídit si život podle sebe. Takovou sílu mají slova. Pokud je namíříte na přijetí toho, co bylo, dokážete mnohem lépe vytvářet to, co bude. Protože teprve když přijmete to, co je, může přijít to, co chcete.
Já už jsem se naučil svými poklesky a chybami chlubit. Jednak je to uvolňující, druhak to může být velká zábava. Jak to máte vy? Co vám funguje na přijetí vlastní zranitelnosti? Napište to do komentářů. Klidně také článek nasdílejte, každé sdílení totiž někomu pomůže. Díky.
Odhalte pět klíčových věcí, na kterých staví svůj úspěch ti nejlepší z nejlepších každý den.
Naučíte se dělat klíčové kroky, které vám umožní růst. Protože tajemství úspěchu není v nekonečné tvrdé práci.



