3 důvody proč jsou krachy skvělé příležitosti

Nejspíš jste někdy v životě něco ztratili. Možná jste slyšeli, že každý pád je příležitost se zvednout. A co tě nezabije, to tě vysílí. Tyhle ty řeči. Podle mě je toho v nezdarech a ztrátách mnohem, ale mnohem víc.

Tak nám zabili Ferdinanda. Nevím proč, ale tohle prohlášení mi běželo hlavou, když jsem si před pár dny smazal web. Měl jsem v úmyslu ho zrychlit, rozdělit na subdomény a udělat hezčí. Až jsem si smazal databáze. Měl jsem dokonce zálohy jak webu, tak databází. Jenže kdoví proč z nich nešel web obnovit, přestože jsem přizval správce hostingu a pár počítačových guru. A tak nám zabili Ferdinanda.

Abyste pochopili dopad toho všeho. Můj web jsem psal poslední čtyři roky. Obsahoval spoustu obsahu, který byl mojí autorskou prací a prokazatelně se lidem líbil. Bylo to, jako bych zahodil čtyři roky budování vlastní firmy. Nebo jako když Komenskému shořela knihovna. Jenom míň dramatický. Byla to pro mě zkrátka velká rána. Ale taky skvělá zkušenost. Připomnělo mi to totiž hned tři životní principy.

V čase krize poznáš…

Mám tu zkušenost, že docela často přikládáme důležitost věcem, které mají na naše skutečné výsledky v životě jen pramalý vliv. Někdo věří, že musí mít vizitky, aby se mohl seznamovat s lidmi. Někdo věří, že musí mít pořádnou káru, než sbalí nějakou slečnu. Protože jinak by ho žádná nechtěla, ne? No a někdo zase věří, že potřebuje web k tomu, aby byl řádně vidět.

Faktem je, že mi začali lidé psát, že mi nefunguje web. To je super zpráva. Znamená to, že si ke mně cestu najdou i bez stránek. Nijak se taky nezměnil můj příjem. Klienti přicházejí i tak a obchody kvetou. Tak si říkám, že to vlastně asi taková tragédie jako Komenského knihovna nebude. A čemu ve svém životě přikládáte přehnanou důležitost vy?

Co se každý den opakuje?

Když jsem polkl hořkost toho, že moje čtyřletá práce je v čudu, začal jsem se těšit na to, až vytvořím web znovu. Najednou jsem cítil příval energie a chuť hrát tuhle hru zase naplno. Připomněl jsem si, že nic v životě není konstantní. Je fakt, že se až příliš často spoléháme na to, že máme některé věci jisté.

Že máme jistou práci a budeme ještě za pár měsíců popíjet presso z firemního automatu. Že máme jisté vztahy a budeme ještě zítra usínat vedle stejného člověka. Že máme jisté zdraví a zítra z té stejné postele vstaneme. Až na to, že jisté není téměř nic a každý den začínáte nanovo. Včerejší skóre se nepočítá. Jen to dnešní. Škoda, že tohle si často uvědomíme až tehdy, když o něco přijdeme.

Jak ze ztráty vytěžit maximum?

V životě jsem už dávno přestal řešit otázku, jestli něco ztratím. Ta otázka totiž nezní “jestli”, ale co a kdy. Tento přístup mi pomáhá rychle akceptovat životní kopance a zaujmout konstruktivní přístup. Když tedy opadlo naštvání z toho, že jsem si vlastní hloupostí zničil čtyři roky tvorby, přišla nová energie.

Došlo mi, že mám skvělou příležitost. Starý web jsem vnímal starýma očima. Měl určitou strukturu, ale ta nemusela být nutně nejlepší. Mám možnost to udělat úplně znovu. S novým pohledem a novými myšlenkami. Silné koncepty se stejně do článků vrací. A ty slabé…patří do zapomnění.

Životní pády, krachy a ztráty mají skvělou vlastnost. Očišťují. Dávájí nám příležitost zresetovat nastavení, dobít baterky a začít něco zcela nového, fenomenálního. Takže se můžete těšit na nový web. To je jisté. A bude stát za to.
Jakou zkušenost se ztrátami v životě máte vy? Jak k nim přistupujete? Komentujte. A pokud se vám článek líbil, klidně ho sdílejte.