Zbořený mýtus o produktivitě

Sedím u počítače a čumím do skypu jak husa do flašky. To, co se odehrává na druhé straně, jsem viděl snad už tisíckrát. A přesto je to pokaždé jiné, pokaždé poprvé. Jako déšť. Ten je taky mokrý a padá shora dolů. Ale v detailu…je pokaždé jiný. Svůj.

Stejně jako déšť, i tenhle příběh jste nejspíš někdy zažili. Nebo znáte někoho, kdo ho zažil. Nebo znáte někoho, kdo zná někoho…ne, stop, dost – touhle cestou nepůjdeme :). Začněme od začátku. Na skypu vidím svého klienta, mladého kluka. Je to podnikatel, ačkoliv byste to možná podle pohodlné mikiny a rozcuchaných vlasů netipovali. Několikadenní strniště si nervózně hladí pravou rukou a hledí na mě téměř omluvně.

Vypráví mi o tom, jak dopadl na svoje podnikatelské dno. Jak za uplynulý měsíc nedosáhl vůbec ničeho, co si předsevzal. Jak jen udržoval v chodu to, co hořelo a díval se, jak jeho dobré úmysly mizí v dálce. Není to veselé vyprávění, ale já se nenechávám vtáhnout do dramatu. To mému klientovi pomáhá. Vypráví a učí se. Učí se a vypráví. Uvědomuje si to, co potřebuje. Uvědomuje si, kde nastala chyba.

Hrdina, co zvládne nevídané

Můj hráč z tohoto příběhu není výjimka. Není ani budižkničemu ani nic jiného. Je to superčlověk, který se nechal převálcovat okolnostmi. Jak to? Jeho podnikání má, tak jako většina podnikání, jednu klíčovou oblast. Té když se věnujete, tak se posouváte dál. Krom toho je tu ale spousta dalších oblastí, které jsou ZAJÍMAVÉ. Plus spousta toho, co dalšího dělat chcete – zájmy, koníčky, rodina, vzdělávání se, osobní rozvoj, cestování a všechno, co jsem ještě nevyjmenoval :).

Potkávám spoustu lidí, kteří se snaží věnovat všemu. Stejně jako tento můj hráč. Možná proto tak smutně kouká ze skypu. Možná proto si prohlídl svoje podnikatelské dno. Protože sám sebe přesvědčoval, že to zvládne. Že to jde. Že když si dobře naplánuje kalendář a bude superefektivní, tak zvládne všechno. Až na to, že produktivita funguje úplně jinak, než se může zdát.

Jako by můj klient věřil tomu, že když bude dělat hodně věcí, bude mít hodně výsledků. Někdy mám pocit, že tomuhle bludu věří většina planety. Že lidé věří tomu, že od rána do večera pořád něco dělat je superproduktivní. Funguje jim to většinou do té doby, než zkolabují. Anebo ztratí svoji skutečnou efektivitu a pak už jen prázdně něco dělají. A ještě se u toho plácají po ramenou, jak jsou dobří. Že jsou vlastně hrdinové, protože toho dělají “hodně”. Otázkou je, jestli dělají to, co stojí za to.

Jednoduchost a hluboká práce

Pojďme si přiznat, že nám do života leze neuvěřitelná spousta blbostí. Nepotřebných věcí, které nám berou pozornost. Užitečných věcí, na které ale zrovna není ta správná doba. Zajímavých věcí, které nás ale nepodporují v tom, kam se chceme v životě posunout. Když si vybavím tohoto mého hráče, jak si v pomačkané mikině smutně hladí strniště na bradě, tuším, co způsobilo jeho pád. Byla to neschopnost rozlišovat, co je opravdu důležité. Neschopnost zahodit věci, které jsou zajímavé. Neschopnost odložit věci, které se tváří urgentně.

V rámci koučovací hodiny si to všechno uvědomil. Pojmenoval si novou strategii – jednoduchou a přímočarou. Spočívala v tom, že se přestal věnovat drtivé většině věcí, které dělal doposud. Tadá, žádná raketová věda. Až na to, že nejspíš tušíte, že to není snadné. Není snadné si říct, co už dělat nebudeme. Odstřihnout činnosti, které zní tak lákavě. Které nás baví, ale nikam neposouvají. Přesto je to podle mě jediná možnost, jak být v něčem opravdu skvělí.

Nenechat se rozptylovat balastem a zaměřit se na jednu, dvě, maximálně tři věci, které jsou klíčové pro váš úspěch. Pravidelně si vyhrazovat čas na věci, na kterých záleží – na rozdíl od těch, které pouze vyžadují pozornost.
Věřím, že můj hráč to zvládne. Nadělil si skvělou lekci, která mu to pomohla zvědomit. Ne vždycky ale potřebujeme lekci, abychom mohli růst. Někdy si ji můžeme ušetřit. Když máme oči, uši i srdce otevřené :).

Jak to máte vy? Snažíte se toho stihnout co nejvíc? Myslíte si, že hodně činnosti = produktitivta? Anebo to vidíte úplně jinak? Přidejte komentář do diskuze! Sdílejte tento příběh s někým, koho máte rádi. Díky!